Chtěli jste příběhy a já jsem slíbil najít si tu chvíli pro vlastní poučení. Tenhle je trochu letitý a není přesně z mojí generace a dostal se ke mně obroušený o hromadu promočených kapesníčků, takže pikantních detailů zůstanete ušetřeni. Nicméně jako materiál ke studiu či zamyšlení to poslouží dobře.


Nevím jestli to znáte ze svého okolí nebo osobně. Ptáte se co? Paralelní vztahy, jak tomu říkám já. Z nějakého důvodů nastane situace, kdy si jedinec utvoří více partnerských vztahů, problém je v tom, že naráz. Nemluvím tu o bigamii, prostě máte milenku či milence, ale není to jen o sexu, i když to u něj třeba začínalo. Postupem doby si prostě utvoříte druhý vztah. A místo jedněch starosti máte rázem dvoje. Dalo by se mluvit i o radostech, ale to platí jen zpočátku.

Obvykle k tomu nedojde, protože v případě náznaku starosti se milenecký vztah opouští s čistou hlavou, protože jsme si přeci nic neslíbili a pokud jo, tak to bylo v návalu vášně, či pod nějakým tlakem alkoholových souvislosti. Ovšem najdou se výjimky. A tahle stojí za to.

Ondřej měl manželství se dvěmi dětmi a manželkou sekýrnicí. Chvilku to snášel, časem začal hledat únik. Daniela byla jeho podřízená, její manžel lehce neschopný pracant a o to schopnější alkoholik a jejich dcera poměrně zamlada začala žít svůj vlastní život. Jak už se stává, Ondřej i Daniela si našli k sobě cestu a vytvořili si paralelní vztah, založený na tom, že si v něm našli každý to, co mu doma chybělo. Tak to šlo řadu let, řekl bych asi patnáct (ano – 15). To už je slušná doba na to, abyste si na toho druhého začali dělat nárok. Manžel Daniely se nakonec upil, děti Ondřeje vyrostly a osamostatnily se, jeho manželka se nijak nepolepšila.

Došlo na lámání chleba, ale kdo čeká marquezovské vyvrcholení, ten se nedočká. Ondřej prostě vyměkl. Po těch letech nedokázal udělat poslední rozhodný krok a odejít od ženy. Nenašel v sobě odvahu opustit dosavadní život, bál se odsudku svých dětí, nechtěl si to komplikovat, kdo ví jaké další důvody za tím byly. Daniela zůstala sama, tedy ne na dlouho. Pokud vám je po padesátce, netřeba na nic čekat, pieta za nepodařenými vztahy jde stranou, protože je třeba žít dál a bez otáčení kráčet ke hvězdám, kdo zůstal na rampě, nechť si tam kysne sám.

Vtipné bylo pokračování, Ondřej se snažil milenecký vztah udržet i nadále, ale nepochodil, svou šanci propásl. Pohádkový konec se nekonal, pokud za takový nepočítáme, že žil se zlou ženou až do smrti.

Paralelní vztahy jsou vždycky ošizené, nejsou to právě vztahy se vším co k ním patří. Jednak nikdy nevíte, jakého konce se dočkáte, druhak prostě nemůžete s paralelním druhem prožívat všechno tak, jako v opravdovém vztahů. Narození vašich či jeho děti, smrt rodičů a další zásadní životní okamžiky. Můžete to s ním prožívat hodně, ale nikdy ne dost, protože máte obvykle jen vyhrazený čas a prostě s ním v krizové chvíli nemůžete být. Nebo tam budete, ale pak je otázka, který ten vás vztah je vlastně paralelní.

A má to ještě jeden háček, je to takový začarovaný kruh. Pokud se nad tím zamyslíte, stojí za zvážení, jestli ty důvody a problémy, které vás vehnaly do náručí někoho jiného, by se nedaly vyřešit s nasazením právě té míry úsilí, kterou věnujete budování paralelního vztahu. Jestli se náhodou nedostáváte do pozice psa honicího se za vlastním ocasem. Protože ano, v jeden moment je ten paralelní vztah ulehčení, pomoc, možnost se vybrečet ... ale pak přijdou chvíle, kdy tuhle půjčku budete muset splácet i s úrokem a našetřit budete muset hlavně z toho vztahu hlavního. Může být, že se vyplatí překonat tak krizové období a pak včas vystoupit, ale co je včas a kdo na to má tu sílu?

Důvody, které vedou jinak zodpovědné jedince k takovému počínání si zase ponecháme na jindy.