Odmlka byla na místě. Není totiž mnoho co psát – díky Malířce jsem se jednak plně zapojil do procesu návrhu prominentního velkodesignu na kšeft a druhak mne vztah s Malířkou natolik naplňuje, že se mi po mém pestrém životě profesionálního společníka nijak zásadně nestýská. I když, léta praxe nezahodíte jen tak...

Mám prosperující kancelář, pár zaměstnanců, nějaké ty dobré a ještě lepší klienty, které občas vytáhnete na oběd, jindy na skleničku, partičku squashe, protože tak to v businessu chodí, neměla by se jím třást ruka, když podepisují kontrakt, natož pay bill.

Ale přihodí se. Když se sklenička vyprazdňuje tak často, že už ani Jack Daniels by se neudržel na nohou, tak dýnkem skleničky nahlížíte na dno lidské duše. Chca – nechca. A přichází okamžiky svěřování, protože tak nějak ta druhá strana vždy vycítí tu kapku pochopení, kterou pro křivolaké lidské osudy mám.

Potkal jsem kamaráda že střední školy. Dneska v podstatě tuctová existence, ale bývala s ním sranda, pálilo mu to a uměl vymýšlet slušný lumpárny. S ženskýma mu to nikdy moc nešlo. Moc se do toho pokládal, hned každou viděl jako svou budoucí ženu a hlavně byl neodbytně přesvědčen, že když té slečně udělá romantickou nabídku podpořenou roztouženým pohledem, tak je to ten nejlepší způsob, jak se ji dostat pod kůži, lhostejno zda obrazně či fyzicky. Neuměl přijmout odstup. Neuměl si představit, že by se s tou ženskou jen tak vyspal, bylo jim chvíli dobře a pak ádié.

Jednu výhodu měl – byl vůči ženám poměrně vnímavý, uměl se s nimi bavit. Ale s důvěrnou kamarádku taky nespíte a to byl jeho problém. Prostě byl perfektní kamarád, se kterým vyspat se znamenalo přijít o část důvěrného spiklenectví.

To bylo. Lety trochu vyspěl a pochopil, že tudy cesta nevede. Podstatu ale nezměníte a tak základ zůstal stejný, jen se přidal větší důraz v tahu na branku. I když...

Milan není ženatý, má partnerku, dítě a slušné vypadající barák za Prahou, vkus měl vždycky jak na ženy, tak na domy, to musím říct, ačkoliv jsem mu nedělal ani do jednoho.

A jak dorazila krize středního věku, bylo třeba si najít milenku. Když nejste metrosexuál, sedíte u kompu 10 hodin denně a největším sportovním výkonem je řev GOOOOL při utkání Ligy mistrů v TV, tak vaše tělo taky nevypadá zrovna atraktivně. Takže, kde měl milenku sebrat? Navíc s tím hendikepem, že se do ní zamiluje a bude komplikovat život sobě i jí?

Milan zmoudřel (nebo prozřel?), zjistil, že si své romantické představy musí nechat pro sebe, zkrotit je a přistoupit k tomu pragmaticky. Udělal takový konkurz na milenku. Pravidla byla následující:

1. Musí to být někdo, kdo ho už zná (vyhne se seznamovací fázi, kdy by se taky seznamoval)
2. Musí mít stálého partnera (sníží se riziko scén že žárlivosti, minimalizuje se riziko pálení mostů)
3. Musí si s ní rozumět (tedy musí být inteligentní, plán zní najít milenku na dlouhodobý vztah)
4. Měla by mít velká prsa (to je třešinka na dortu a Milan byl vždycky horňák)

Když to vemu z Milanova pohledu, byl to poměrně pragmaticky výčet a nakonec vedl k získání požadovaného artiklu.

Ale ouvej, pokud si myslíte, že tím se příběh šťastné uzavřel, tak to tak není, správné tušíte, že tím to teprve začíná. Prostě, chlap s minimem předchozích zkušenosti z mileneckyh vztahů by si to neměli nijak malovat. Pak, když dojde na prověrku namalovaného plátna, vždy to pohoří na realitě. Kde? Hádejte, můžete dvakrát, ale jeden pokus bude asi stačit. V posteli...

Díky svým představám se Milan na tu chvíli připravil, ale co následovalo, to prostě bylo nečekané. Namísto vášnivého sexu to bylo ve stylu utrpěného vítězství. Milenka mu to opravdu neusnadnila a výsledkem bylo něco, na co se snažil rychle zapomenout. Zkoušel to při dalších příležitostech, podruhé, potřetí, ale nikdy to nebylo ono. Buď z toho neměl nic on, nebo ona (častější případ). Tak nějak se v tom plácá do teď.

Chtěl se vybrečet. Postěžovat si, že selhává ve chvíli, kde by ho jeho chtíč měl podržet. Jenže nepodrží. Chtíč není žádná opora do života. Nebylo na to, co říct. Když milenku, tak bez nějakých očekávání, buď to půjde nebo ne. Když to nejde, nech to být, nebo si k problému ze vztahu s partnerkou přidáš ještě další problém. Když to jde jen v něčem (mimo postel) tak je to takřka regulérní vztah a na ten se aplikují jiná pravidla.

Pánové ve středních letech, nemylte se, milenka není vždy řešení bez kazu, můžete se o sobě dozvědět mnohé nepříjemné skutečnosti, které vás i ve zralém věku překvapí.

Zdá se, že řadě z nich to nedochází, protože na vrbu si hraju až příliš často :) Takže ty nejpikantnější příběhy se pokusím zaznamenat pro ponaučení ctěného publika...