Děkuji za četné starosti o to, jak se mi vede. Myslel jsem, že vás nebudu nudnou šedí svého běžného rutinního života obtěžovat, ale na vaše vlastní riziko, proč ne. Protože ta nudná šeď je někdy pěkně k posmátí.
Ozřejměme si celkový obraz, jenž se poněkud změnil od doby, kdy jsem si tu vyléval srdce naposledy.
Napadlo vás například někdy, jak moc je celý život o sebepresentaci? O tom, jak se která věc přikloní na tu kterou stranu? Jak zvýrazníte maličký aspekt oproti jinému? Tak například já. Prostitut? Co je to pěkně prosím? Ano, v mládí jsem vedl rozmařilý a bouřlivý život, jak se na bohémská studia sluší a patří, byl jsem i na ženské, pravda pravdoucí. A kdo nebyl? No jen ženský nebo gayové. No a že za mne nějaká zaplatila? Možná někdy, proč by ne, byl jsem student.

Rodinka: brácha k zulíbání

Kámen úrazu mého vztahu na mne totiž teprve čekal. Seznámení s rodinou. To je vždycky zajímavé. Zejména, když máte narazit na bratra, protože mojí zkušeností je, že bratr, to je vždy polízanice. A Malířka má bratra jak vystřiženého z propagčního letáku MI-5. Nekonečně nudného, decentního, upjatého. Co byste čekali od člověka, který vystudoval práva – odvázaného kabaretiéra asi ne.

Bratr, myslím že jsem to už zmínil, oficiálně stojí v čele rodiného stavařského impéria. A jestli je Malířka oheň, bratr je voda. Jestli ona je vítr, on je země a nemusíte být metafyzik aristotelovského ražení, abyste pochopili ten rozdíl. V čele firmy je to muž na pravém místě, tam kde Malířka jedná intuitivně a impulzivně, on analyticky a s rozvahou. Úspěch celého podničku stojí na tom, jak si rozdělili svou práci: Malířka nastupuje tam, kde je třeba improvizace, odhad a intuice, on zase tam, kde je potřeba dlouhodobé plánování.

Když k nám poprvé dorazil na večeři, byla to pro mne lekce trpělivosti. Tak především se do mne neustále navážel a dělal narážky, že jeho ségra má pořád smůlu, protože si nabrnke hošana, co mu jde jen o peníze. Malířka mne ne nadarmo předem varovala, že to s ním bude těžký, že trpí ochranitelským komplexem.

Nedalo mi to, abych se přeptal, o kterou sestru jde, že bych chtěl poznat všechny Malířčiny sourozence. Bráška se odmlčel, sebralo mu to vítr z plachet, navíc Malířčin pohled měl laskavost drceného skla.

Pak to vzal brašule oklikou, když začal povídat o práci. "Prý děláme ve stejném oboru", vytáhl prachem sotva zapadající téma rozdílného třídního původu. "Nemyslím," pravil jsem s mírnou distinkcí. "Já dělám fajnovou zakázkovou uměleckou architekturu s vysokou užitnou a přidanou hodnotou, zatímco vy se specializujete na velkosériovou výstavbu krabic s nulovým vkusovým potenciálem."

Malířka mne pohladila pohledem, zatímco bratřík ohnul v vidličku a špageta mu ukápla na košili v barvě Pantone 299C. Zatímco se tomatový sós vpíjel hluboko do středu vlákna, odkud ho i Henkelbachův Persil obtížně vypudí, pátral bratr v mé tváři po jediném náznaku ironie. Pravím vám, kdybyste v ruce měli královský flush, složili byste proti mně sázky, jak jsem nehnul ani brvou.

Víte, bratřík se připravil. Vyjel si na mne rešerše, jenže ty byly veskrze positivní. To máte tak. Za mladých studentských let a i po nich jsem tu i tam přispíval do časopisů ve stylu Jůnij Architěkt, protože litřík až dva za vypíchnutí nějakého zajímavého domu, to se vždycky hodilo. Dneska to nevypadá jako laciný přivýdělek, ale soustavná publikační činnost.

Kromě toho se bratřík informoval na mé přátele (psal jsem o nich tady). A i tady záleží na tom, jak se to podá. Ládí je prominentní psycholog se zavedenou klinickou praxí, uznávaná kapacita. Bohdan je režisér zvučného věhlasu, aj Lvíčka už někde ve vitrínce má. A Mára je vlivný investor specializovaný na asijské trhy. Když jste odečetli krizi středního věku, hned je tu výstavná referenční partička, do které talentovaný nadějný architekt vzorově zapadne.

A bráchova slečna nejde po penězích?

Vypadalo to, jako bych u bratříka prošel, protože se přestal navážet. Dokonce Malířka později referovala, že se o mne vyjádřil, jako že nejsem takový blbec, jak se obával. Skoro mi to polichotilo, pokud vám může hodnověrně lichotit názor člověka, který u seriálu Přátelé rozebírá, proč tam dávají ten smích.

Jen před pár dny přišla Malířka s tím, brácha má novou holku. Paráda, ta si ho ošéfuje, říkal jsem si. Jenže u mé drahé Malířky to šrotovalo tak, že rozkousala štětec a musela si jít pro nový. Díval jsem se na ni z postele a kniha Rok v Pařízi á la Merde ztratila na zajímavosti, když jsem se díval, jak ji u stojanu osvětluje slunce, ona tam stojí jen tak v kalhotkách a flanelové košili, pod kterou netušíte nic a všechno.

Věděl jsem, že je zbytečné říkat cokoliv. Neposlouchala mne. Její myšlenky bloudily mimoprostorem, dotýkaly se božských sfér a Grigo byl příliš vzdálený se svou přízemností.

"No, jenže on má na holky smůlu. Co když to bude nějaká kráva, co chce jen peníze? Zasloužil by si být štastný."

Něco důležitého jsem pronesl, ale byl jsem podstatný asi jako televize s vypnutým zvukem.

"Měl bys! Určitě. To by byla jistota!"

Snažil jsem se ptát, co. Mluvit do sklenice s medem je snazší, než snést Malířku zpět na zem.

"Jasně, skusíš ji svést. A když bráchovu přítelkyni svedeš, bude jasné, že šla jen po penězích."

Nejdříve jsem se pro jistotu natočil k zrcadlu na skříni, jestli jsem něco od rána nepřehlédl, ale ne, stále ten samý fešák. "Ne milášku, taky by se mohlo stát, že při pohledu na tvého brašule a v případě, že už stihnul otevřít pusu, by ta holka jen dostala rozum," pomyslel jsem si. Ale nahlas jsem začal oněčem jiném: "Vzal bych ji za její ploché bříško a přitiskl se na její zadeček. Držel začal bych ji líbat na oušku..."

Chvíli jí trvalo, než se zaposlouchala do mých slov. A ještě další miriády period záření mezi hladinami atomu cesia trvalo, než se ta slova sepla v mozku.

"Opovaž se, potvoro," křikla na mne, když na mne spočinul její pohled a záhy s ním na mne spočinuly i třísky z rozkousaného štětce, jenž po mně hodila.

Nebezpečí bylo zažehnáno. Nebudu muset ojet ani přítelkyni bratra své drahé polovičky a snad ani bratra samotného.

Takže děkuju za optání, mám se dobře.

A co vy? Podejte kondenzované hlášení do komentářů :)