Doba je turbulentní, to mi věřte. Sexu neméně, zážitků přespříliš, takže se nezlobte, že jsem na to zíral, jak tele na nová vrata, zatímco můj bložíg ležel tu ladem. Až řada emailů vytrhla mne z mého zírání a já se upomněl svých literárních povinností.
Mám-li svůj instantně a v kostce vyložit a shrnout svůj život do této doby, pak byste se ztratili. Odpusťte mi tedy prosím rozvláčnost, jejímž účelem je pouze udržet vás v obraze.

Tak předeším malířka, sličná to žena, u níž nelze zapřít, že jsem k ní choval jistých sympatií a taktéž ona ke mně. Od podzimu ale zůstávalo pouze u náklonnosti kombinované s občasným malováním, popíjením a procházkami. Dopadlo to tak, že jsem začal mít pochybnosti o své schopnosti dostat do postele každou ženskou, kterou si zamanu, protože právě malířku jsem si zamanul. A střídala chlad s roztomilostí tak dovedně, že jsem nedostal.

Když jsem s Márou vyrazil na asijskou túru, můžu už dnes přiznat, že to bylo v depresi a pod vlivem těchto neúspěchů, které navíc ohrožovaly moji dobrou pověst gigola. Pravdou je, že tour de asia bylo jednostranně úspěšné: Mára si zde nabrnknul přítelkyni svých parametrů, dceru to pohlavára komunistické partyje a kotrčníka místní industrije. Což se v Číně tak rádo a snadno prolíná. Láska je z toho tak převeliká, že Mára se posunul ke studiu čínštiny a k častému létání po trase Praha – Singapur – Šanghaj – Peking. Létání mu jde lépe, než studium čínštiny, zatím umí jen "hou čcha mai henji katujami," což v překladu znamená něco jako "otec mé ženy je papaláš a nakope vám prdel". Prý to zcela dostačuje. Jak říkám, ideální partie a navíc za ní opravdová láska.

Já sám jsem z cesty dorazil rozladěný, protože klidu v duši a konečného řešení malířské otázky jsem nenalezl. Pak jsem přicestoval do Prahy a s malířkou jsme se sešli. Nyní bych mohl vcelku s úspěchem předpokládat, že další vývoj jste již slyšeli, protože schůzku jsme si dali v Savoy, což je zhruba v centru Prahy a malířka křičela tak, že to nemohlo uniknout ani českobrodským. Ale pro moraváky to ještě zopakuji ...

Večer začal příjemně, popíjeli jsme perlivé Lambrusco, mluvili jsme o onom i oném, hleděli sobě dlouze a tklivě do očí. Než jsem se prořekl, že jsme měli dámskou společnost. Neříkám, že bych to chtěl zatajil, ale znáte to – nechtěl jsem to rozhodně výslovně inzerovat. Na to nepotřebujete moje IQ, abyste tušili, že podobná informace je v takovém momentě jaksi nevhod, jaksi navíc.

Byla.

Ječela na mne, že kdyby mne náhodou překvapovalo, že náš vztah je takhle pofidérní, tak ať jí zkusím naznačit, jak má mít vztah s někým, kdo spí s každou ženskou, která si za to zaplatí.

Zatímco personál horečně uklízel broušené sklo a v dálce zněly sirény hasičů vyjíždějících k výbuchu, zvažoval jsem odpověď. Věřte mé letité praxi: na takovouto otázku, navíc takto návodně položenou, jak by řekli právníci, musíte mít velmi dobrou odpověď. Velmi. Může být vaše poslední. A každý kriminalista vám potvrdí, že vražda kávovou lžičkou je něco enormně nechutného. Navíc při převaze žen v soudnictví si můžete být jisti, že by byla osvobozena.

"Víš, nenechám něčeho, co mne živí, jen s vidinou toho, že náš vztah se stane vztahem. I to je na mne poněkud málo," pravil jsem rozvážně. Tím hovor více čí méně skončil, pouze číšník mi úslužně přinesl osušku, abych si mohl vytřít Lambrusco z očí i vlasů. To už jsem ostatně u stolku seděl sám, mohu-li tak označit i závěrečnou pozici, kdy jsem pod stolem ležel a krůpěje kávy odkapávaly na moji košili.

Jak to říci... Nu, nic moc rozloučení.


Následné obecné zvýšení cen květin v Praze můžete směle přičíst mně na vinu, dláždil jsem jimi celé Vinohrady, než se uvolila přijmout mne znovu na pohovor. Jistěže je takováto situace výzva a nemá to nic dělat s tím, co si o ní myslíte.

Pohovor byl argumentačně náročný, má božská prostoto, cit mne natolik zaslepil, že jsem se pokoušel se ženou nějak rozumně argumentovat.

Nakonec jsme zůstali u dvou zásadních poznatků:
1) já seknu se svým rozjetým podničkem gigolovským
a za 2) zkusíme to spolu

To bylo zásadní rozhodnutí, na jehož základě jsem na Vinohradech strávil bouřlivou noc, při níž jsme si vynahradili všechen čas, o nějž jsme v tomto ohledu přišli. Myslel jsem, že tím maraton divů a zázraků skončil.

To jsem se ale zmýlil o řády.

Od té doby nevycházím z údivu a všechno začlo, nikoliv skončilo v momentě, kdy jsem souhlasil s tím, že mi Malířka pomůže sehnat práci v branži architektů, protože alespoň něco málo jsem na stará kolena zvládal i mimo postel a hodlal jsem si to zachovat.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně mne ani nenapadlo, co malířka dělá. Já bláhový si myslel, že jí prostě malování na prostěradla nese...

Buda váš zajímat i mírně zadaný Grigo, nebo zavíráme krám?