"Ty si píšeš blog?", zeptala se udiveně Jana. Seděla u mého počítače, svítalo a v okně se kontrastně rýsovala její zatraceně hezká figura. "A o mně," dodala s překvapením.

Snažil jsem se soustředit, což vzhledem k výkonu, který jsem ještě před pár minutami podával a k jeho výsledku, nebylo úplně jednoduché. Především jsem se potřeboval otřít, protože to bylo všude, ale vzpomněl jsem si akorát na ten otřepaný fórek. Jenže tohle je přeci moje prostěradlo a moje postel. 

Indiskrétnost ve vztahu se zákazníky se v branži nevyplácí. Říkám to tak výmluvně, jako bych dovážel heráč po tunách a ne jen oblažoval za mrzkou almužnu (a bez dobročinného dohledu finančního úřadu) slečny všeho věku, ale opatrnosti není nikdy nazbyt.

Zatápal jsem očima po hodinkách. Bylo o řádný kus času později, než po činu. Však také po orgasmu hned nesednete k počítači, to dá rozum. Matně jsem si vzpomněl, že se Janička nabídla, že mi nastaví něco v počítači. Hm. Než jí udělám snídani. Kdepak chlapče, tohle je práce. Snídani dělám já...

Hodiny na zdi visely nebezpečně blízko hrotům jejích ňader a v takovou chvíli je chlapovi zatěžko koncentrovat se na položenou otázku.

"Jeee, tos hezky napsal. Jana... víš, že jsem se měla jmenovat Jana?" řekla mi. "Mamka přemýšlela o tom, že by mne tak pojmenovala, jenže pak se rozhodla jinak". Alespoň, že jsem měl dost moudrosti napsat jiné křestní jméno, napadlo mne.

Jenže Jana (už je asi zřejmé, že jsem ji decentně překřtil) vypadala, že se vůbec nezlobí. Se zaujetím si pročítala můj bložíček a konstatovala trochu zklamaně "Nemáš tam žádné fotky."

"Nemám," odtušil jsem zbaběle, protože jsem pořád nevěděl, odkud vítr fouká. Přisunul jsem se ke kraji postele. Chápejte, můj ateliér není žádný palác, takže kraj postele sousedí s židlí a to je vhodná příležitost, jak si můžu Janu otočit k sobě a začít s ní vyvádět něco bezpečnějšího. Nehledě na to, že jsem na ni právě měl chuť, z čehož mne spodní část mého těla usvědčovala. "Nech mne to dočíst," bránila se a držela se desky stolu, abych jí na židli nemohl otočit k sobě.

Teprve, když jsem ji ze zadu začal líbat na krku, hladit po vlasech a brát si do rukou její prsa, pustila ze zřetele postupující stahování nějakého nesmyslu a zvrátila hlavu. Pohodlně si ji opřela o opěradlo, aby se ode mne nechava vískat po vlasech. Teprve v tu chvíli jsem ji mohl otočit k sobě, protože se přestala držet stolu.

Seděl jsem naproti ní na posteli, ona o trochu výše na mém otočném křesílku, měla zavřené oči a čekala, co udělám. I když si vlastně už byla skoro jistá, co udělám. Ta pauza od našeho předchozího milování byla přesně tak dlouhá, aby chtěla. Aby už to nebyly doteky navíc, ale něco dalšího. Něco nového. Něco před snídaní, ne něco ke svítání.

Chytil jsem ji za boky. Krásnou hladkou kůži jejího zadečku jsem vynechal, jel jsem dlaněmi vzhůru přes její bříško s roztomilým pupíkem, aby v mých dlaních skončila její prsa. Tak akorát velká, aby se mi vešla do dlaně. Tak vzrušená, aby mi její bradavky proskočily mezi palcem a ukazováčkem. Aby mne lákaly každou vteřinu vzít ji do úst. Tomu se nedalo odolat. Za chvíli jsem je už líbal rty a slízával jsem z nich její rozpustilost.

Prohnula se v bocích a mírně zasyčela. Tohle jsem už znal. Chtěla to. Chtěla, abych ji stáhnul ze židle na sebe. Mírně pokrčila nohy, roztáhla stehna, abych viděl na její chloupky, protože to je okamžik, kdy jsem u Jany vždycky ztracen.

Stáhl jsem ji k sobě. Vykvikla, když na mne dosedla. To pro to, na co dosedla. Byl jsem v ní a nehodlal jsem ji pustit. Minimálně ne teď. Ne bez toho, abych vyzkoušel, jak dlouho si bude chtít vychutnávat naše ranní pomalé probouzení.

Chtěla. Dlouho. A snídani jsme nakonec uvařili společně, jako milenci.

Už jsem si myslel, že na můj blog zapomněla. Odcházela. Ve dveřích se na odchodu otočila a řekla mi jen "Příště ti upravím ten blog. Vypadá dost amatérsky. "

Pokýval jsem hlavou. Asi vypadá. Nerozumím tomu. Jana je ten počítačový bůh.

Pak se zarazila a znovu se otočila. "A nějaké fotky... " zdvihla zrak od mého poklopce... "ty bychom tam dát taky mohli."

Tak se mi zdá, že mi byl právě privatizován blog... :)